Z perninské chaloupky ke svatému Vítu: Příběh mecenáše, který posílal chudé děti z hor na studia

Když se dnes projdete kolem kostela Nejsvětější Trojice v Perninku, možná si všimnete starého kamenného podstavce. Dnes už na něm nic nestojí, ale dříve z něj hrdě shlížela busta muže, kterému vděčily za společenský a odborný vzestup celé generace krušnohorských dětí.

Tím mužem byl Dr. Johann Alois Renner (1784–1854) – perninský rodák, který to dotáhl z chudé horské chalupy až do nejvyšších pater tehdejší církevní a vědecké elity.

Chlapec od kostela Nejsvětější Trojice

Johann Alois se narodil 21. června 1784 jen pár kroků od samého srdce obce – v malé chaloupce stojící nedaleko dnešního kostela Nejsvětější Trojice v historickém jádru Perninku. Život v horách na konci 18. století byl drsný a obživa se sháněla těžko. Místní chlapec však od dětství vynikal neobyčejnou bystrostí, pamětí a obrovským hladem po vzdělání.

Přestože neměl bohaté zázemí, jeho talent ho dovedl až na teologická studia do Prahy. Po vysvěcení na kněze se vracel do rodného kraje – působil jako kaplan v Jáchymově, Abertamech a Krásnu. Na vlastní kůži tak vídal dennodenní realitu Krušných hor. Sledoval, kolik nadaných dětí z chudých hornických a řemeslnických rodin muselo rezignovat na jakékoliv vzdělání jen proto, že jejich rodiče neměli ani na základní učební pomůcky, natož na studia ve městě.

Díky svým výjimečným schopnostem, píli a doktorátu z teologie stoupal v akademické i církevní hierarchii stále výše. Působil jako docent a přednášející na teologické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze, kde rovněž publikoval odborná teologická díla. Jeho životní dráha vyvrcholila v Praze, kde se stal kanovníkem Metropolitní kapituly u sv. Víta – tedy jedním z nejváženějších duchovních v zemi, působícím přímo na Pražském hradě.

Vášnivý geolog a 2 000 svazků pro rodnou ves

Ani z nablýskaných sálů Pražského hradu ale Renner na svůj domov pod Plešivcem nikdy nezapomněl. Ve volném čase se věnoval přírodním vědám, k nimž měl jako rodilý Krušnohorec blízko. Jeho zájem o mineralogii nebyl pouze pasivním koníčkem – úzce spolupracoval s pražskými učenými společnostmi, kterým dodával podrobné popisy i vzorky minerálů přímo ze severozápadních Čech, zejména z bohatých nalezišť v okolí Jáchymova a Abertam.

Po celý život také nakupoval odbornou i duchovní literaturu. Podařilo se mu shromáždit na svou dobu nevídanou osobní knihovnu čítající přes 2 000 svazků.

Když 13. března 1854 v Praze zemřel, ve své poslední vůli myslel v první řadě na Pernink. Celou tuto rozsáhlou sbírku tisků věnoval své rodné obci, aby místní učitelé, duchovní i obyvatelé měli přístup k nejmodernějšímu vědění tehdejší doby.

Generace studentů díky stipendijnímu fondu

To nejzásadnější gesto ale udělal pro budoucnost zdejších dětí. Založil speciální stipendijní nadaci s počáteční jistinou ve výši 3 400 zlatých (v konvenční měně). Na polovinu 19. století šlo o obrovský kapitál.

Správu nadace dostala na starost perninská obecní rada společně s místním farářem. Z ročních výnosů a úroků tohoto fondu se hradila finanční podpora pro nemajetné studenty z Perninku a celého Krušnohoří (přednostní právo na stipendia měli přímí příbuzní rodiny Rennerů a potomci místních rodáků). Syn chudého chalupníka tak vlastním přičiněním zajistil, že desítky dětí ze zapadlých horských vsí mohly odejít na gymnázia i univerzity a stát se uznávanými lékaři, učiteli, právníky či inženýry.

Pohnutý osud knihovny i pomníku

Vděční občané Perninku mu v roce 1894, při příležitosti 110. výročí jeho narození, postavili přímo u kostela Nejsvětější Trojice slavnostní kamenný pomník s jeho bustou. Věnované knihy s úctou opatrovali na faře a v budově obce.

Bohužel, dramatické události 20. století se podepsaly na celém jeho odkazu:

• Zmizelá busta: Po odsunu německého obyvatelstva v roce 1946 a následném poválečném chaosu byla Rennerova busta z pomníku odstraněna. Do dnešních dnů tak u kostela zůstal stát pouze osiřelý kamenný podstavec.

• Rozprášená sbírka tisků: Ucelená knihovna o 2 000 svazcích se v poválečných dekádách jako samostatný soubor v obci neudržela. Německy a latinsky psané historické spisy byly z Perninku postupně odvezeny. Cennější teologické a mineralogické tisky z jeho sbírky tak dnes leží roztroušené v depozitářích Státního okresního archivu v Karlových Varech, v jáchymovském a karlovarském muzeu a část historických církevních fondů se vrátila zpět pod správu Archivu Pražského arcibiskupství.

Ačkoliv je dnes jeho knihovna rozprášená po archivech a z pomníku zbylo jen kamenné torzo, příběh Dr. Johanna Aloise Rennera z naší paměti zmizet nesmí. Je to totiž nejsilnější důkaz toho, že nezáleží na tom, jak skromně člověk začne v malé perninské chalupě – záleží jen na tom, jak velké srdce má, když dosáhne vrcholu.