Možná jste si toho všimli. Na vnější stěně našeho kina se objevil velký panel s připomínkou muže, jehož jméno většině okolního světa v první chvíli nic neříká. A přesto – kdybyste se dnes zeptali špičkových astronomů na kterékoliv světové univerzitě, od Harvardu po Mnichov, všichni budou přesně vědět, o koho jde.
Ten muž se jmenuje Rudolf Kippenhahn.
A než se stal jedním z nejuznávanějších astrofyziků 20. století a světovou vědeckou legendou, chodil po stejných cestách jako my, dýchal stejný studený krušnohorský vzduch a koukal na úplně stejnou noční oblohu nad Perninkem.
Z jáchymovského gymnázia do čela světové vědy
Rudolf se narodil přímo v Perninku 24. května 1926. Prožil tu dětství a jako dospívající kluk docházel na gymnázium v nedalekém Jáchymově. Když v roce 1945 skončila druhá světová válka, divoké poválečné události a odsun zavedly jeho rodinu do Německa. V kapse toho moc neměl, ale měl něco daleko cennějšího – obrovský hlad po vědění a krušnohorskou houževnatost.
Vystudoval matematiku a fyziku, ale jeho duše patřila hvězdám.
Vypracoval se z nuly. Jeho talent byl tak výjimečný, že to dotáhl až na samý vrchol: stal se ředitelem prestižního Ústavu Maxe Plancka pro astrofyziku v Německu a viceprezidentem Mezinárodní astronomické unie. Vědec z Perninku tak desítky let udával směr, kterým se ubíral celosvětový výzkum vesmíru.
Muž, který naučil počítače chápat život hvězd
V 60. letech, v době, kdy počítače zabíraly celé obrovské místnosti a měly menší výkon než dnešní kalkulačka, udělal Kippenhahn věc, která změnila astronomii. Jako jeden z prvních na světě použil sálové počítače k tomu, aby nasimuloval, co se děje uvnitř hvězd.
Vymyslel matematický postup, díky kterému lidstvo poprvé v historii pochopilo, jak se hvězdy rodí, jak žijí a jak nakonec umírají.
V astrofyzice po něm dodnes zůstal oficiální odborný termín: Kippenhahnův diagram. Je to graf, bez kterého se dnes neobejde žádná učebnice o vývoji vesmíru. A pokaždé, když ho nějaký student v Americe, Japonsku nebo Anglii překresluje na tabuli, otiskuje se v tom kus perninské stopy.
"Německý Jiří Grygar" s obřím srdcem
Rudolf Kippenhahn nebyl zavřený jen v laboratorní věži. Když odešel do důchodu, rozhodl se, že krásu vesmíru otevře obyčejným lidem. Napsal sérii populárních knih, ze kterých se staly celosvětové bestsellery přeložené do desítek jazyků (včetně češtiny).
Dokázal vysvětlit nejsložitější kvantovou fyziku tak srozumitelně a s takovým humorem, že ho média přezdívala „německý Jiří Grygar“. A když ho zrovna nebavil vesmír? Napsal rovnou bestseller o tajných šifrách a kryptologii.
Za svou práci dostal v roce 2005 Eddingtonovu medaili – jedno z nejvyšších vědeckých ocenění na planetě. Ale to nejhezčí uznání přišlo z nebe.
Přímo v kosmu, v hlavním pásu mezi Marsem a Jupiterem, obíhá vesmírem obří kamenný svět. Nese oficiální astronomické označení: (2947) Kippenhahn.
Buďme hrdí na to, odkud jsme
Když se příště v noci v Perninku podíváte nahoru na oblohu – tam, kde je u nás tma ještě pořádně tmavá a hvězdy svítí jasněji než ve městech – vzpomeňte si na to.
Lidé z malých horských obcí často slýchají, že žijí na „konci světa“. Příběh Rudolfa Kippenhahna ukazuje, že Pernink nikdy nebyl zapadlou vsí na konci světa – naopak odsud může vést cesta přímo ke hvězdám.
Až půjdete kolem obecního úřadu nahoru k soše Krista a uvidíte na zdi kina velký banner, kde se tento perninský velikán připomíná, ukažte ho dětem. Protože v každém perninském klukovi a holce může být někdo, po kom jednou pojmenují planetu.
Komentáře (0)
Zatím žádné komentáře.