Dnes projedeme přes Potůčky do Johanngeorgenstadtu, aniž bychom si všimli, že jsme přejeli do jiného státu. Maximaálně zpomalíme u vietnamských tržnic. Před sto lety by vás ale v těch samých lesích mohl potkat úplně jiný zážitek – kulka od finanční stráže nebo setkání s chlapem, který má na zádech padesát kilo nelegálního zboží.
Pernink byl kvůli své poloze strategickým bodem. Sídlil zde revír finanční stráže a místní celníci neměli vůbec jednoduchý chleba.
Proč zrovna tady? Hospodářská válka v Krušných horách
Pašování nebylo koníčkem pro dobrodruhy, byla to tvrdá ekonomická nutnost. Když se po první světové válce rozpadlo Rakousko-Uhersko a vzniklo Československo, hranice se neprodyšně uzavřely a zavedla se cla.
Rozdíl v cenách mezi Českem a Německem byl obrovský. Co bylo u nás levné, to bylo v Sasku drahé – a naopak.
Směr do Německa: Pašovalo se hlavně sádlo, máslo, mouka, cukr a látky z perninských textilek.
Směr do Čech: Z Německa se nosil hlavně tabák, tehdy špičkové saské zápalky, umělá sladidla (sacharin) a samozřejmě tvrdý alkohol.
Perninská finanční stráž: Chlapi v neustálém nebezpečí
V Perninku sídlilo oddělení finanční stráže, které mělo na starosti hřebenové partie a lesní úseky směrem k hranici. Celníci (místní jim neřekli jinak než "financi") chodili na obchůzky v plné polní, v zimě na lyžích, často ve dvojicích.
Pašeráci ale nebyli žádní amatéři. Byli to místní horalé, kteří znali každý strom, každou rokli a věděli, jak se v lesích pohybovat naprosto bezhlučně. Používali speciální popruhy na obří rance (krosny) a na boty si občas vázali ovčí kůži, aby v zimě nezanechávali stopy ve sněhu.
Příběh z kroniky: V lesích mezi Perninkem, Horní Blatnou a Potůčky docházelo k pravidelným přestřelkám. Pašeráci chodili v organizovaných tlupách, a pokud je financi překvapili, neváhali střílet. Nešlo o fazole – za pašování hrozilo vězení a zabavení veškerého majetku, takže obě strany bojovaly na život a na smrt.
Kde přesně celnice stávala?
Když mluvíme o staré celnici, musíme rozlišovat mezi úřadovnou v samotném Perninku (kde se řešilo clo za zboží přepravované vlakem a povozy) a předsunutými strážními domky v lesích. Jeden z hlavních opěrných bodů finanční stráže byl na staré silnici směrem na Potůčky. Dnes z těchto lesních základen zbývají většinou jen zarostlé základy z žulových kamenů, kolem kterých turisté chodí bez povšimnutí.
Největší rány pašeráctví zasadil až rok 1938 a následné poválečné uspořádání, kdy se pohraničí proměnilo v přísně hlídané pásmo a staré pašerácké stezky pohltil les.
Napište nám: Máte doma "pašeráckou" historku?
Téměř v každé staré krušnohorské rodině se traduje příběh o tom, jak dědeček nebo pradědeček přinesl přes hranici pytel kafe nebo sacharinu, aby bylo na Vánoce.
Podělte se o své rodinné historky přímo zde na Pernink.cz ať už do komentářů, nebo rovnou do mapy Místopříběhu:
Pašovalo se u vás v rodině, nebo byl někdo z vašich předků naopak u finanční stráže?
Víte o nějakém místě v našich lesích, kde se prý schovávalo zboží?
Napište nám a pomozte zachovat tyhle divoké příběhy z dob, kdy byly Krušné hory skutečně divokým západem!
