Procházíme jím na procházkách, vodíme tam psy nebo si tudy zkracujeme cestu nahoru k fotbalovému hřišti a na nádraží. Perninský lesopark bereme jako samozřejmost. Málokdo ale ví, že tato zelená zóna stoupající od obecního úřadu není jen obyčejný kus lesa, ale místo s prvky zahradní architektury, která má kořeny až na Moravě.
Letos na podzim to navíc bude přesně 15 let od chvíle, kdy lesopark prošel kompletní revitalizací a dočkal se svého tehdejšího znovuzrození.
Jak ale vypadá realita po patnácti letech? Pojďte se podívat na zajímavosti i současný stav místa, které máme denně pod nosem.
Zrozen mezi světovými válkami
Příběh lesoparku se začal psát už v meziválečném období. Tehdy v bezprostředním sousedství centra obce vznikl promyšlený park s cestičkami, vyhlídkami a odpočinkovými zónami, který sloužil k tehdy populárním procházkám a relaxaci.
Po druhé světové válce však park na dlouhá desetiletí zpustl a prakticky splynul s divokým lesem. Zvrat přišel až v roce 2011, kdy státní podnik Lesy ČR, který je vlastníkem těchto pozemků, dokončil jeho rozsáhlou obnovu. Vyčistily se porosty a do parku se vrátil život v podobě tisíců nových sazenic a netradičních listnáčů.
Šnekový kopec a altán: Když plány narážejí na realitu
Věděli jste, že ta nejzajímavější zahradní dominanta parku má předlohu na druhém konci republiky? Jde o takzvaný Šnekový kopec. Tato terénní vlna s obíhajícími vyhlídkovými cestičkami vznikla jako přímá inspirace slavnou historickou Květnou zahradou v Kroměříži.
Přímo v srdci lesoparku pak stojí nepřehlédnutelný dřevěný altán, který spolu s rozesetými lavičkami a koši nabízí zázemí pro odpočinek. Kdo však parkem prochází pravidelně, dobře ví, že tehdejší velkolepé plány už dnes trochu narážejí na realitu. Běžná lesní údržba se dnes často omezuje jen na to nejnutnější posekání hlavních tras a lesopark místy opět získává svou divočejší, přirozenou tvář.
Křížová cesta a oáza u sochy Krista
Další unikát představuje zdejší křížová cesta. Zdejší zastavení tvoří 13 živých javorů klenů – tedy odolných stromů, na jejichž kmenech jsou upevněny jednotlivé obrázky. Kousek od nich pak najdete obnovenou studánku s kaskádovým přítokem.
Zářným příkladem toho, jak moc park potřebuje lidskou ruku, je zdejší socha Krista. Zatímco okolní lesní porost si bere park pomalu zpátky, u sochy je situace úplně jiná. Stala se z ní malá, upravená oáza. Je to skvělá ukázka sousedské péče – místní obyvatelé místo sami od sebe zkrášlili. Zdejší kout tak díky nim získal úplně jinou atmosféru.
Patnáct let od velké obnovy ukazuje, že lesopark sice postupně stárne a divočí, ale místa, jako je právě socha Krista, dokazují, že osobní zájem lidí dokáže tomuto místu i po letech zachovat jeho jedinečné kouzlo.
Komentáře (0)
Zatím žádné komentáře.