Historie požární ochrany v Perninku začala dávno před rokem 1866. Od povinností uložených městským řádem přes první hasicí stříkačku až po vznik dobrovolného sboru, vlastní hasičárnu a moderní techniku. Jak se během staletí proměňoval boj s ohněm v našem městečku?
Když dnes mluvíme o historii perninských hasičů, většinou začínáme rokem 1866. Tehdy byl v Perninku založen dobrovolný hasičský sbor. Jenže potřeba chránit město před ohněm je mnohem starší. V hustě zastavěném hornickém městečku, kde oheň patřil k běžnému životu domácností i řemeslníků, představoval požár jednu z největších hrozeb. A tak se Perninští museli naučit bojovat s ohněm dávno před vznikem organizovaných hasičů.
Pojďme se vrátit do minulosti a připomenout si cestu, která vedla od prvních požárních předpisů až k dnešnímu sboru, jenž v roce 2026 slaví 160 let od svého založení.
Už v roce 1562 platila pravidla pro případ požáru
Perninská kronika připomíná městský řád z roku 1562, vydaný hrabětem Jáchymem Šlikem. Jeho součástí byly také požární předpisy, které ukládaly povinnosti jednotlivým obyvatelům.
Každý majitel domu musel dbát na prevenci požáru. Pokud požár ve svém domě nezpozoroval on ani jeho zaměstnanci, hrozila mu pokuta tří říšských tolarů. Jakmile se rozezněl poplašný zvon, měli občané povinnost nosit vodu k hašení a chránit střechy domů.
Předpisy pamatovaly také na lidi zraněné při hašení požáru. Podle perninské kroniky jim měly být uhrazeny náklady na léčení a nahrazena mzda. Dochovaný přepis tohoto ustanovení však neuvádí, kdo měl náhradu vyplácet.
Byla to doba, kdy ještě neexistovaly profesionální hasičské jednotky ani technika, jakou známe dnes. Ochrana města stála především na připravenosti obyvatel, jejich spolupráci a na vybavení, které bylo možné v případě nebezpečí rychle použít.
Požární ochrana nebyla dobrovolnou činností v dnešním smyslu slova. Byla především povinností obyvatel vůči vlastnímu domu, sousedům a celé obci.
Šest kožených věder a první hasicí vybavení
Požární ochrana se postupně rozvíjela také prostřednictvím povinného vybavení. Podle perninské kroniky ukládal dvanáctý bod cechovního řádu spojeným cechům povinnost dodat městskému stavebnímu úřadu šest kožených věder na vodu a udržovat je v použitelném stavu. Poškozená vědra se měla nahrazovat novými.
Důležitá byla také pravidla z doby císaře Josefa II. V roce 1785 byl vydán všeobecný požární řád, který podporoval vybavování domů vědry, žebříky, háky, sekerami a dalšími prostředky. Hasicí stříkačky měly být soustředěny na dostupném místě a jejich stav se měl pravidelně kontrolovat.
Nařízení ale sama o sobě nestačila. Bylo třeba zajistit, aby město mělo potřebné nástroje skutečně k dispozici a aby je lidé dokázali v případě požáru použít.
Právě tehdy se začaly vytvářet základy organizovanější požární ochrany, která se v dalších desetiletích postupně rozvíjela.
Rok 1820: Pernink si pořizuje hasicí stříkačku
Zajímavý okamžik nastal na počátku 19. století. V roce 1811 bylo znovu připomenuto starší požární nařízení a městský komoří Schmuck dostal za úkol zajistit chybějící vybavení. Hasicí stříkačku se však tehdy nepodařilo sehnat.
Perninští radní proto podnikli konkrétní krok. Roku 1820 navštívilo několik z nich v Plzni výrobce Pavla Pernera, který se zabýval také zvonařstvím, a požádali ho o zhotovení stříkačky.
Dne 19. srpna 1820 Perner městu oznámil, že stříkačku již vyrobil. Podle jeho sdělení dokázala vytlačovat souvislý proud vody do výšky 45 loktů. Byla vybavena dvěma mosaznými násosníky a konopnou hadicí dlouhou 20 loktů. Cena činila 1 000 florinů vídeňské měny.
Stříkačka byla podle kroniky zaplacena v roce 1821 z účtů sladovny. Sládek Anton Lauber následně částku převedl na účet obce dne 5. srpna 1822.
Pernink tak měl vlastní hasicí stříkačku desítky let před vznikem dobrovolného hasičského sboru. Její pořízení představovalo důležitý krok od pouhých povinností obyvatel k lépe vybavenému boji s požáry.
Představme si, jak odlišné tehdejší zásahy musely být od těch dnešních. Žádná motorová vozidla, žádné moderní ochranné obleky ani současné komunikační prostředky. Přesto už tehdy lidé hledali způsoby, jak účinněji chránit své domovy a sousedy před ničivými následky ohně.
Rok 1866: vznik dobrovolného hasičského sboru
Samotný dobrovolný hasičský sbor vznikl v Perninku v roce 1866. Podle perninské kroniky měl při založení 73 členů.
Nový sbor navázal na starší tradici požární ochrany a vytvořil organizaci, jejímž hlavním úkolem bylo pomáhat při požárech a chránit majetek i životy obyvatel.
Založení sboru znamenalo důležitou změnu. Zatímco předchozí požární opatření spočívala především v povinnostech jednotlivých obyvatel a v zajištění potřebného vybavení, nyní vznikla organizovaná skupina lidí, kteří se společně připravovali na pomoc při nebezpečí.
Členové potřebovali nejen vybavení, ale také místo, kde by mohli ukládat stříkačky, žebříky, hadice a další nástroje.
A právě tady se dostáváme k domu, který dnes mnozí Perninští znají v úplně jiné podobě.
První hasičárna stála na místě dnešního Penzionu Hella
Hasičské pumpy, žebříky, hadice a další vybavení byly uloženy v upravené starší budově v tehdejší Abertamské ulici, dnešní Rennerově ulici. Jednalo se o dům čp. 114, který podle perninské kroniky původně sloužil jako městský chudobinec.
Budova stávala na místě, kde dnes najdeme Penzion Hella.
Podle perninské kroniky byl dům postaven už v roce 1650 jako městský chudobinec. Později začal sloužit také potřebám nově založeného hasičského sboru. Pod jednou střechou se tak symbolicky potkávaly dvě důležité kapitoly života tehdejšího Perninku: pomoc lidem v nouzi a ochrana celé obce před požáry.
Původní hasičárna nebyla samostatnou budovou postavenou přímo pro hasiče. Šlo o starší objekt, který obec přizpůsobila novému účelu. Takové využití existujících budov bylo v minulosti běžné, zejména v menších obcích, kde bylo třeba hospodařit s omezenými prostředky.
Historie domu čp. 114 tím ale neskončila. Když obec později vybudovala novou hasičárnu, původní budova se opět začala používat jako chudobinec.
Po roce 1950 byla podle kroniky zbourána. Na jejích základech vznikl později rekreační objekt.
Nová hasičárna v roce 1911
S rostoucími nároky na vybavení a organizaci sboru přestala původní budova časem vyhovovat. Obec proto v roce 1911 postavila novou hasičárnu, která stojí v Rennerově ulici dodnes.
Jde o budovu čp. 120, naproti někdejší Steinbergově továrně, kterou dnes známe jako družinu a mateřskou školu se školní jídelnou.
Nová hasičská zbrojnice sloužila perninským hasičům jako zázemí pro jejich činnost. Její výstavba byla dalším krokem v postupném rozvoji místního požárního sboru, který se od původního vybavení a skromných začátků posouval k lépe organizované a technicky vybavenější službě. Její součástí byla věž určená k sušení hadic. Správné vysušení a uložení hadic bylo důležitou součástí údržby výstroje, bez níž by se hasiči při dalším zásahu nemuseli moci spolehnout na své vybavení.
Rok 1931: motorová stříkačka přináší novou éru
Další významný krok přišel v roce 1931, kdy byla pro perninský sbor pořízena výkonná motorová stříkačka. Její nákup financovala městská rada za pomoci majetných občanů.
Kronika zdůrazňuje, že moderní vybavení dávalo Perninku náskok před okolními obcemi, například Abertamami a Horní Blatnou, které byly motivovány k modernizaci vlastní požární techniky.
Pořízení motorové stříkačky znamenalo další posun v možnostech hasičského sboru. Technický vývoj postupně měnil způsob, jakým hasiči zasahovali, a rozšiřoval jejich schopnosti při hašení požárů.
Za každým takovým krokem však stála nejen technika a peníze, ale také lidé, kteří byli ochotni věnovat svůj čas a síly k ochraně ostatních.
Rozvoj perninských hasičů tak nebyl pouze zásluhou samotných členů sboru. Záležel také na podpoře obce, ochotě místních lidí přispět a schopnosti investovat do vybavení, které mohlo v kritické chvíli rozhodovat o rozsahu škod.
160 let tradice, která pokračuje
Od požárního řádu z roku 1562 přes šest kožených věder, stříkačku objednanou u Pavla Pernera v roce 1820 a založení dobrovolného sboru v roce 1866 až po novou hasičárnu a motorovou stříkačku prošel Pernink dlouhou cestou.
V roce 2026 si perninský sbor připomíná 160 let od svého založení.
Je to výročí nejen samotné organizace, ale také generací lidí, kteří byli ochotni věnovat svůj čas a síly ochraně sousedů, domovů a celé obce.
Dnešní hasiči mají k dispozici prostředky, o jakých si jejich předchůdci mohli nechat jen zdát. Základní smysl jejich práce se ale nezměnil: být připraveni pomoci, když se někdo ocitne v nebezpečí.
Historie hasičů se přitom neodehrává pouze při velkých požárech. Tvoří ji také každodenní příprava, údržba techniky, výcvik, spolupráce mezi členy a ochota vyrazit na pomoc, kdykoli je potřeba.
A právě proto má smysl tuto historii nejen připomínat, ale také průběžně zaznamenávat.
Perninští hasiči mají nový web
Stejně jako se v průběhu let proměňovala hasičská technika, vyvíjí se i způsob, jakým hasiči informují veřejnost o své práci.
Perninští hasiči proto obnovili svůj web hasicipernink.cz, který dostal nový kabát a po období bez pravidelných aktualizací se znovu stává aktuálním zdrojem informací o činnosti místního sboru.
Návštěvníci zde najdou zprávy o hasičské činnosti, přehled členů sboru, fotogalerii i záznamy zásahů. Součástí webu je také mapa zásahů, na které lze zobrazit místa, kde perninská jednotka zasahovala.
Web se bude postupně rozrůstat o další pravidelně zveřejňované záznamy. Cílem je, aby se zásahy začaly dokumentovat průběžně a aby se na webu postupně shromažďovaly informace o činnosti jednotky. U jednotlivých zásahů tak čtenáři najdou informace o události, označení místa na mapě a také jména zasahujících hasičů.
Nový web nemá sloužit pouze jako vývěska aktuálních zpráv. Postupně se má stát také digitální kronikou práce perninských hasičů – místem, kde budou zaznamenány události, výjezdy a lidé, kteří se na pomoci ostatním podíleli.
Po několika letech, kdy web nebyl pravidelně aktualizován, tak začíná nová etapa jeho fungování. Cílem je přiblížit veřejnosti práci hasičů, uchovávat historii sboru a nabídnout místním obyvatelům přehled o tom, co jejich hasiči dělají.
Historie perninských hasičů totiž nevznikla jen před 160 lety. Píše se dál při každém výjezdu, každém zásahu a každé chvíli, kdy jsou hasiči připraveni pomoci. A nově ji můžete sledovat také na hasicipernink.cz.
