100 let od vzniku, 10 let od znovuzrození: Dvojité jubileum perninské kašny

Blížící se podzimní dny s sebou přinášejí jedno významné kulaté výročí, které by nemělo uniknout žádnému perninskému patriotovi. Nejen že budeme v září slavit 160 let od založení dobrovolných hasičů v Perninku, ale v září to bude přesně deset let od chvíle, kdy se v Blatenské ulici odehrála slavnost, na kterou se vzpomíná dodnes. 25. září 2016 byla po desetiletích chátrání, zapomnění a sucha slavnostně odhalena a požehnána obnovená kašna se sochou svatého Siegfrieda.
Letos ale neslavíme jen 10 let od obnovy, ale i 100 let od samotného založení kašny.

Dnes toto místo vnímáme jako samozřejmou součást obce – upravený parčík s lavičkami, kde v létě zurčí voda a unavení turisté i místní zde nacházejí stín a klid, nebo se zde každoročně pořádají Slavnosti obce. Příběh záchrany kašny je však fascinující kronikou toho, co se stane, když se lidé rozhodnou nečekat na „někoho shora“ a vezmou osud svého veřejného prostoru do vlastních rukou.

Zrod z meziválečné éry a dlouhé dekády spánku

Pro pochopení celého příběhu se musíme vrátit v čase přesně o celé jedno století zpět. Kašna byla v tehdejším Bärringenu (Perninku) postavena v roce 1926. Stala se výrazným architektonickým prvkem Blatenské ulice a odrážela tehdejší estetiku i řemeslnou zručnost krušnohorských kameníků. Její historická a umělecká hodnota byla natolik nezpochybnitelná, že byla již v roce 1958 zapsána na seznam kulturních památek.

Druhá polovina 20. století však památce nepřála. Kašna postupně přišla o svou dominantu – původní sochu svatého Siegfrieda –, systém přívodu vody přestal fungovat a zub času doprovázený drsným horským klimatem vykonal své. Zbylo jen zanesené žulové torzo, zarostlé náletovými dřevinami a obklopené rozpadající se opěrnou zdí. Mnozí kolemjdoucí ji dlouhé roky míjeli bez povšimnutí, jako smutnou připomínku zašlé slávy.

Když se spojí komunita: Síla dobrovolnosti a sbírky

Zlom nastal v roce 2016. Tehdy vznikla myšlenka, která zpočátku zněla možná až příliš ambiciózně: kompletně kašnu zrestaurovat, vrátit jí tekoucí vodu a nechat vytesat novou sochu patrona. Za tímto účelem se zformoval Komunitní spolek pro obnovu kašny v Perninku, který se stal motorem celého projektu.

Obnova kašny se stala čistě komunitní záležitostí. Celkový rozpočet projektu se tehdy vyšplhal na zhruba 300 000 korun, což pro spolek nebyla malá částka. Místo spoléhání se na složité dotační tituly se však vsadilo na sousedskou solidaritu. Byla vyhlášena veřejná sbírka, lidé házeli peníze do kasiček, posílali příspěvky na transparentní účet a místní živnostníci i firmy pomáhali tím nejcennějším – materiálem, technikou a vlastní prací bez nároku na honorář. Každý přiložený kámen a každá darovaná koruna posouvaly projekt kupředu.

Náročné řemeslo a moderní technologie v nitru památky

Restaurování samotné kašny bylo velkou výzvou. Krušnohorská žula, ze které je obvodový věnec a centrální tubus postaven, musela být kompletně očištěna od letitých nánosů mechů, lišejníků a hloubkových nečistot. Kamenné bloky byly opatrně rozebrány, sanovány a znovu sesazeny za použití speciálních technologií a tmelů, které dokážou odolat extrémním perninským mrazům.

Aby však kašna byla skutečně živá, nestačilo jen opravit kámen. V jejím zázemí musela vzniknout moderní, oku skrytá infrastruktura:

• Byla vybudována podzemní šachta a nová sací jímka.

• Instaloval se moderní uzavřený oběh vody s filtračním systémem, díky kterému voda v kašně cirkuluje a nekazí se.

• Okolí dostalo nové přístupové chodníky, opěrnou zeď a parkovou úpravu včetně laviček.

• Celé dílo doplnilo úsporné LED osvětlení, které dává kašně po setmění magickou atmosféru.

Návrat svatého Siegfrieda

Největším symbolem obnovy se stala nová socha svatého Siegfrieda (Sinfrieda). Tento anglický misionář a biskup z přelomu 10. a 11. století, tradičně zobrazovaný s modelem kostela či nádobou na vodu, byl v regionu historicky uctíván jako ochránce před nepřízní počasí a patron řemeslníků.

Úkolu vytvořit novou dominantu se ujala akademická sochařka Michaela Absolonová. Její dílo z vysoce odolného umělého kamene skvěle respektuje původní meziválečný styl z roku 1926, ale zároveň do něj vnáší citlivý moderní autorský rukopis. Svatý Siegfried tak po desetiletích opět shlíží na prostranství parku v Blatenské ulici.

Den, kdy se žehnalo prameni

Všechno toto úsilí vyvrcholilo v neděli 25. září 2016. Slavnostní odhalení přilákalo nejen desítky současných obyvatel Perninku, ale i pamětníky a rodáky z Německa. Událost měla hluboký symbolický rozměr – opravené kašně a jejímu prameni osobně požehnal tehdejší emeritní plzeňský biskup Mons. František Radkovský. Sousedské posezení s hudbou, které následovalo, bylo oslavou společného úspěchu. Kašna se stala symbolem toho, že tradice a historie do našich hor patří a že místní komunita může dokázat velké věci.

Živá památka i po deseti letech

Zatímco vánoční čas a rozsvěcení stromu v Perninku tradičně patří náměstíčku naproti obecnímu úřadu a Krámku u Patrika, prostor kolem kašny v Blatenské ulici si našel své nezastupitelné místo v letních měsících. Stal se dějištěm slavností obce, místem pro setkávání sousedů pod širým nebem a klidovou zónou pro každého, kdo si chce na chvíli odpočinout za zvuku tekoucí vody.

Deset let od obnovy je skvělou příležitostí k tomu se u kašny zastavit, posedět a vzpomenout na obrovské množství energie, které do tohoto místa perninští občané vložili. Památka totiž nežije jen díky svému historickému stáří, ale především díky lidem, kteří ji nedovolili zaniknout.

Jmenovitý seznam přispěvatelů obnovy v roce 2016

Níže uvádíme jména z pamětních desek u kašny — poděkování všem, kdo se na obnově podíleli. Přepis vychází z textu desek (pořadí dárců odpovídá deskám).

:::

:::

:::

:::